Nejlepší kartářka

Být nejlepší kartářkou není žádná hračka. Známe hodně dobrých kartářek. Nejslavnější kartářka všech dob byla madam Marie-Anne Lenormand. Říkalo se jí Pařížská Sibyla. Od té doby přibylo mnoho dalších dobrých i nejlepších kartářek, které si otevřely svou domácí věštírnu. Některé jsou známé díky médiím, některé jsou zcela neznámé, ovšem to neznamená, že by neuměly. Kartářkou nemusí být vždy jen žena, kartáři se stávají i muži. A ne jen tak ledajakými kartáři. Je to věda. Nejlepší kartář má nadání od Boha. Jdou mu informace shůry. Není na tom nic špatného, vždyť radit a pomáhat lidem v jejich problémech a strastech je velmi záslužná činnost. Dokázat smutného a bezradného člověka povzbudit někdy znamená neobyčejně moc. Psychika je velmi silná záležitost. Kdo je psychicky na dně, ten se sám jen těžko dokáže podpořit, zvednout a jednat ke svému dobru. Naopak, takový človíček nemá sílu, nemá chuť do života, nevidí řešení a mnohdy všechno vzdává. A když nevyhledá pomoc kartářky, může dojít i k nejhoršímu. Jiná situace nastane, když si takový zoufalý človíček zavolá či osobně dojde k té své nejlepší kartářce. Ona zázračná vědma poradí a pohladí po duši. Co se ještě před chvilkou zdálo jako neřešitelný problém, najednou řešení má. A co víc. Jeden v tom není sám.

Když je potřeba řemeslník

Ne všichni všechno umíme a proto je sem tam potřeba pomoc zručného řemeslníka. A tady kolikrát nastává těžký úkol. Jak najít toho pravého? Ne každý je ten šikovný a ne každá práce je dobře odvedena. Není nad to, nechat si někoho doporučit od svých přátel. Osobní doporučení má cenu zlata. Na internetu nalezneme spoustu odkazů, ale…Vždy je dobře se dopředu domluvit na ceně. Nedoporučuje se hodinová cena, protože to bychom se taky nemuseli doplatit. Společně si ujednat konečnou cenu. Není od věci u řemeslníka zjistit, zda a jaké má pojištění…co kdyby se něco nepovedlo. Je dobré toto vše zahrnout do smlouvy. Přeci jen, co je psáno, to je dáno.

Hortenzie a kalina

Chcete mít hezký podzim? Má rada zní. Pořiďte si hortenzii nebo kalinu. Že jste o nich nikdy neslyšeli? Jsou to dvě krásky a jsou si tak trošinku malinko podobné. Obě vyrůstají na keřích a obě tvoří kulovitá květenství. Do rodinky hortenzií patří hortenzie latnatá, kultivar Grandiflora, kultivar Unique, Vanille-Fraise nebo třeba Phantom. Liší se výškou a zbarvením květů. Známá je i hortenzie drsná a hortenzie pilovitá a hortenzie stromkovitá. Všechny jsou krásné, milují kyprou půdu a záleží na tom, či je kyselá nebo zásaditá. Podle půdy máme buď modře zbarvené, růžové nebo bílé květenství. Kdo chce osadit pergolu, zvolí popínavý druh, což je hortenzie řapíkatá. Nádherně zdobná je i kalina. Rozkvétá v květnu a tvoří moc hezké krémově bílé květy. Na podzim nás keřík odmění korálově červenými peckovičkami. Na pohled krásné, avšak jedovaté.

Máte rádi kukuřici?

Jako malá jsem ji milovala. Sbírali jsme ještě malinkaté kukuřičky a nakládali je jako okurky. U moře na pláži se zase dá zakoupit kukuřice uvařená a posypaná solí. Je to specialitka, věřte mi. Poslední dobou jako by kukuřice vymizela z našeho jídelníčku. Na polích se pěstuje kukuřice krmná, ale což si ji vypěstovat doma na zahrádce? Je to poměrně jednoduchá záležitost. Vysejeme a od července do září sklízíme klasy. Je potřeba kontrolovat, kdy je správně zralá. Paličky můžeme grilovat, dusit na másle, vařit, jíst jen tak syrové, můžeme si je zamrazit pro pozdější použití. Chcete zkusit grilovanou kukuřici? Zde je recept. Kukuřici povaříme, vyndáme, osušíme, potřeme oliváčem, sypneme grilovacím kořeníčkem a šup s ní na gril.